# Josef Váchal

> Galerie Josef Váchal (1884 - 1969). Umělecká díla na prodej. https://josefvachal.cz/

## Autor

- Narození: 1884
- Úmrtí: 1969

Josef Váchal (23. září 1884 Milavče u Domažlic – 10. května 1969 Studeňany u Jičína) byl český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář a také spisovatel a básník. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření. Hlavní část jeho díla spadá do období první republiky, naopak za komunistického režimu měl existenční problémy. Mezi nejznámější díla patří kniha Krvavý román nebo ilustrace k Demlovu Hradu smrti. Během svého života nebyl doceněn, jistého uznání se mu dostalo až titulem zasloužilý umělec v roce 1969. Mládí Narodil se jako nemanželské dítě, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše, a matkou Anna Váchalová (5. 1. 1862 - 18. 3. 1939). Josef Aleš nevykonal učitelské zkoušky a živil se jako podučitel a zatímní učitel. Annu Váchalovou si nikdy nevzal, i když spolu v Praze krátkou dobu žili. Statek Váchalových v Milavčích byl záhy exekučně prodán, matka Anna nastoupila do služby v Praze. Malého Josefa se na dva roky ujali babička a strýc (strojvůdce Jakub Váchal, 1857-1934), kteří žili ve Velvarech. Po dvou letech prožitých ve Velvarech se jej ujali otcovi prarodiče, Jan a Jana Alšovi, kteří žili v Písku. Zde vyrůstal a odnesl si odtud mnoho zážitků, které formovaly jeho budoucí pohled na svět. Ze svého dětství si odnesl záporný vztah k městskému prostředí a naopak kladný vztah ke zvířatům (zejména psům) a přírodě. V následujících letech navštěvoval školu, prospíval zde dobře, gymnázium však nedokončil. Začal číst knihy a posléze si sepisoval jejich seznam, což činil ve svém životě ještě mnohokrát. S matkou se znovu setkal až v roce 1891 a později se s ní stýkal. Ta se mezitím v Praze provdala za obuvníka Karla Hlaváčka. Ten byl až do své smrti (1906) překážkou v jeho komunikaci se svou matkou. Vyučení a umělecké školy V roce 1898 se odstěhoval se do Prahy, kde ho otec dal do čtyřletého učení k renomovanému knihaři Jindřichu Waitzmannovi (jeho manželka pocházela z Mirotic, odkud pocházel i rod Alšů). Zároveň s tím navštěvoval Josef Váchal ještě 'průmyslovou školu pokračovací'. Vykonával řadu pomocných prací pro přivýdělek. V roce 1902 se vyučil knihvazačem. V roce 1904 chtěl uniknout z Prahy, dva měsíce pracoval jako knihařský dělník v Bělé pod Bezdězem. Zažíval noční úzkostné stavy, tvořil si kresebný deník, pokoušel se malovat olejem. Po opětovném návratu do Prahy se rozhodl pro uměleckou dráhu a na doporučení Mikoláše Alše byl přijat do krajinářské školy Aloise Kalvody. Přivydělával si kresbou pohlednic, příležitostně vázal knihy. Od podzimu 1905 do jara 1906 navštěvoval malířskou školu Rudolfa Béma, zaměřenou na figurální umění. Od konce roku 1907 navštěvoval po dobu čtyř měsíců ateliér Antonína Herverta, u kterého se učil leptům. Dál již byl ve svém uměleckém vývoji samoukem. Od roku 1906, kdy si s přáteli najímá první ateliér, se snaží se živit jako umělec. V roce 1910 spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Na počátku 20. století byl v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje. Manželství a první světová válka Dne 31. března 1913 se v Praze oženil s Marií Pešulovou (2. 12. 1887 — 24. 12. 1922). V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války (rakousko-italská horská fronta) silně zasáhla do jeho následné tvorby. Prošel celkem sedmi z dvanácti krvavých bitev na řece Soči. Ještě před koncem války, zkraje roku 1918 se mu podařilo dostat se domů na krátkou dovolenou a při té příležitosti vystavit svá válečná díla. V letech 1918-1919 se stal přechodně členem sociálně-demokratické strany. Manželka Marie zemřela na Štědrý den roku 1922 na tuberkulózu, v pětatřiceti letech. Manželství bylo bezdětné. Po její smrti se Váchalovou družkou stala výtvarnice Anna Macková, se kterou se stýkal již od roku 1920 a s ní žil od manželčiny smrti do konce života. Od roku 1934 stále častěji pobýval na jejím statku ve Studeňanech a v roce 1939 se tam natrvalo odstěhoval. V první polovině 30. let se angažoval v ateistickém sdružení Volná myšlenka, ale po několika letech se s tímto směrem rozešel a znovu se přiblížil k teosofické a křesťanské spiritualitě. Období německé okupace Byl nespokojen s poměry v první republice a za Protektorátu se přiklonil k německým idejím, od kterých očekával zavedení pořádku. Poslední léta Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do kulturní i společenské izolace a jeho dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Dožíval v zapomnění (na rodinném statku družky, malířky a grafičky Anny Mackové ve Studeňanech). Po znárodnění statku a zřízení traktorové stanice by vystěhován do nepohodlných hospodářských místností a Váchal přežíval v nedostatku, závislý na darech mecenášů a náhodných příjmech. V 60. letech 20. století začal narůstat zájem o jeho dílo, byly mu pořádány výstavy a obdržel titul Zasloužilý umělec. Zemřel dne 10. května 1969, pouhých šest dní po smrti Anny Mackové a pět dní po udělení titulu Zasloužilý umělec. Je pochován na hřbitově v Radimi. Posmrtné znovuobjevení Rozsah a význam jeho díla mohl být pro veřejnost znovuobjeven a doceněn až po roce 1989. Roku 1993 nakladatelství Paseka, kterému dal jméno, otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum, umístěné v domku Váchalova přítele Josefa Portmana. Interiér domku si nechal Portman ve 20. letech vyzdobit právě od něj. Dílo - Typografie Po roce 1926 si do olova vyryl devět abeced gotizujícího písma, kterými tiskl své biblio­filie. Pro výjimečnost a exkluzivitu těchto písem zůstávají Váchalovy návrhy spíše fascinujícím dokumentem doby a tvůrce. Knihy a cykly kreseb Pro Váchalovo dílo je typické, že jeho knihy jsou autorské (je autorem textu, ilustrací, sám je tiskl a vázal). Tištěny jsou v malých nákladech (1-50 exemplářů). Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století. Zdroj: Wikipedie

## Stránky

- [Galerie](https://josefvachal.cz/index.html.md): autor, texty a seznam děl
- [Vysoké rozlišení](https://josefvachal.cz/full.html.md): prohlížeč velkých obrázků. Seznam děl je na stránce galerie.
- [Katalog děl](https://josefvachal.cz/llms-full.txt): každé dílo s popisem a absolutní adresou obrázku

## Díla

- [Šumava umírající a romantická](https://josefvachal.cz/index.html.md#sumava_umirajici_a_romanticka-1): 1931. Již není v nabídce
- [Záznam 2](https://josefvachal.cz/index.html.md#dilo-2): 1884

## Další autoři

- [Max Švabinský](https://maxsvabinsky.cz/)
- [Toyen](https://toyen.eu/)
- [Pragensie](https://pragensie.eu/)
- [Albín Brunovský](https://albinbrunovsky.eu/)
- [Emil Filla](https://emilfilla.eu/)
- [Endre Nemes](https://endrenemes.eu/)
- [František Kupka](https://frantisekkupka.eu/)
- [František Drtikol](https://frantisekdrtikol.eu/)
- [Jiří Kolář](https://jirikolar.com/)
- [Josef Čapek](https://josefcapek.eu/)
- [Josef Lada](https://joseflada.eu/)
- [Koloman Sokol](https://kolomansokol.eu/)
- [Otto Gutfreund](https://ottogutfreund.eu/)
- [Slovakika](https://slovakika.eu/)
- [Stano Filko](https://stanofilko.eu/)
- [Václav Špála](https://vaclavspala.cz/)
- [Slovenská moderna](https://slovenskamoderna.com/)
- [ARTbrunch](https://art-brunch.eu/)
- [UMĚNÍ K VÁNOCŮM](https://art-vanoce.cz/)
- [InvestInArt](https://investinart.cz/)
- [Bibliofilie](https://bibliofilie.eu/)
- [Monografie](https://monografie.eu/)