Šumava umírající a romantická

Lze Váchalovu Šumavu, kde bylo použito 544 barev a odstínů vůbec věrně reprodukovat? Můžeme tuto knihu, která je srovnatelná s Da Vinciho rukopisnými kodexy nebo největší knihou světa – Kodex Gigas vůbec chápat lidskými smysly?

Když ji Váchal po tři léta vytvářel, pohyboval se dosud především ve vlastním romantizujícím mikrosvětě, v němž se odehrávala mystika vedle esteticky podezřelých démonů, jimiž se obklopoval. Měl za sebou zkušenosti z první světové války, která výrazně přeťala svět jistých a uvyklých hodnot. Zároveň fungoval v době první republiky, která za sebou měla hospodářskou krizi, a Váchal na ni opět reagoval svérázně svébytným monumentálním dílem Šumavy. Jakoby se potřeboval vyrovnat s nedostižnou metou. Stvořit knihu, jejíž význam by přesahoval lidské možnosti. A sám se stát paradoxně konkurentem Stvořitele. Váchalův mysticismus měl své limity, rád si zahrával s esoterními představami a koketoval s ďábelskými vizemi, posedlý výkony, které vyžadovaly nepředstavitelný um a píli. Šumava ho fascinovala už před třicátými lety. Viditelně se k ní vracel, protože v roce 1914 vytvořil cyklus barevných dřevořezů Neprachov, které ještě skrývají mystické významy dávných keltských osad, zatímco v monumentálním opusu Šumava převládají romantické pohledy na lesní útvar, jakoby příroda sama o sobě byla tím nejtajemnějším a zároveň nejryzejším pokladem, v jehož stínu není nutné operovat s dramaty pohádkových a snových vizí, pro něž Váchal nacházel uplatnění zejména v časné tvorbě.

Váchal si pro knihu vyřezal a odlil vlastní písmo – více jak osm tisíc písmenek. To samo o sobě je nadlidský výkon. Váha 20 kg papíru, velkorysý foliový formát 84 x 64 cm, kožená vazba, 74 barevných dřevořezů, jejichž harmonie nesnese jedinou chybu v soutisku několika barevných samostatných desek. Tři roky intenzivní práce a výsledkem je pouhých 12 exemplářů knih, z nichž jeden vlastní rodina knížete Karla Schwarzenberga na Orlíku (zcela logicky, když si představíme, že ještě před pozemkovými reformami jim patřila celá Šumava), další jsou v nedostupných sbírkách a jistě několik exemplářů bylo rozřezáno a jednotlivé grafické listy roztroušeny po světě. Fakta, která sama o sobě znamenají, že jsme svědky mimořádného uměleckořemeslného výkonu.